úterý 29. července 2014

Velký dovolenkový fotorepport


Zdravím ve spolek a hlásám že jsem zpět!
Odpočatější a spokojenější. 
I když bych vydržela odpočívat a pilovat svojí spokojenost ještě mnohem dýl, ale to už budu muset zvládat za plného provozu...

A musím Vám říct, že udělat si letos dovolenou v lese a nikam nejezdit, byl ten nejbáječnější nápad!
Konečně jsem si mohla naplno užít všech a všeho kolem mě, uchlácholit svůj pocit, že to všechno přes rok jen tak míjím a naplno si to vychutnat. A neřešit přitom žádné organizační a finanční starosti, kterým bych se při dovolené jinak nevyhnula. I když jsem vlastně nedělala nic extra zajímavého, netradičního nebo strhujícího, mám pocit, že jsem si dovolenou užila víc, než kolikrát v minulosti, když jsem se jen tak válela na nějákém exotickém místě. 

A taky myslím, že jsem se dost poučila.
Člověk obecně ví, jaké věcí by něměl. Například že by neměl zatěžovat svojí hlavu zbytečnostmi, nekoukat se na hlouposti v televizi nebo na internetu protože u toho neskutečně ztrácí čas, čistotu mysli i vkus, že není dobré pořád pracovat a ignorovat víkendy, že se má vždycky zaměřit raději na jednu věc a až jí dokončí vrhnout se na další, že je důležité si občas koupit něco pěkného na sebe (obzvlášť když se ve svých šatech člověk přestává cítit dobře), že není dobré trápit se tím coby kdyby, že nemá přehnaně řešit budoucnost, nebo že je dobré občas udělat čistku věcí kolem sebe, když má pocit, že už na něj všechno padá...A tak bych mohla pokračovat.

Všechno to ví, a stejně se podle toho neřídí. Z toho všeho pak nakonec dokáže vzniknout velká frustrující bublina, která ho naprosto pohltí. A přesně v takové chvíli je dobré se zastavit a na pár dní fakt nic, ale prostě nic nedělat. Dát si voraz. Nepřemýšlet, protože mozek je tak zmatený, že stejně nic nevymyslí. Odpočívat, "očistit se".  A pak se třeba jednou ráno probudí a zjistí, že už zase ví. A že ten život je sám o sobě vlastně děsně jednoduchý. To jen my lidi si ho komplikujeme tak, až se v něm dokážeme úplně ztratit.

A po téhle fázi přichází na řadu akce a nastavení změn.
Netroufám si tvrdit, že jsem to všechno zvládla protože je to nekončící proces. Ale mám pocit, že už tak něják o kousek zase vím, jak na to. 

A teď už dost filozofických keců :)
Dneska Vás kromě nich totiž budu ještě otravovat náloží fotek z mojí "dovči".
Jsem stále dost špatná blogerka co nemá kolikrát ve vhodnou příležitost po ruce foťák. A když má, tak mě zas nenapadne danou chvíli zaznamenat. Pokusím se polepšit, ale určitě mi dáte za pravdu, že lepší je daný okamžik naplno prožít než zdokumentovat, že jo? ;)

A tak se můžete podívat alespoň na to, co se mi zdokumentovat podařilo. 

Kromě níže uvedeného jsem stihla třeba ještě běhat v dešti, najít ptačí pírko s puntíkama (no fakt!), které se mi následně hned podařilo ztratit, hrát na bubny, po děsně dlouhé době zajít do obchoďáku a dokonce si tam dokázat konečně i něco koupit, vidět spoustu dlouho neviděných známých a kamarádů, trochu se u toho opít, zažít výpadek proudu u nás v lese a následnou černou hodinku se svíčkami a téměř každý večer končit v naší místní hospůdce se sklenkou suchého rulandského...

A taky....

...s Joeym (a někdy i s Kubou když měl čas) chodit do lesa. A lehnout si na louku. Naši schovku v trávě už nemáme, tu už nám posekali a tak jsme si našli nové místo. Nahoře na kopci s výhledem do údolí...


...užívat si dlouhé rána s pomalým rozjezdem a ještě pomalejší snídaní. Jíst hned několikrát vajíčka přímo z pánve a u toho si číst. Takové rána neskutečně miluju a jsou jedním z hlavních důvodů, proč chci do budoucna - buď vstávat dřiv abych si je mohla užívat častěji (málo pravděpodobné), nebo konečně víc pracovat z domu (pravděpodobnost snad větší)...



...zajet na posvícení k babičce, koupat se tam v bazénu, užít si její skvělé jídlo a zdejší vesnickou akce, která je prostě jedinečné jak přes den...


...tak v noci...


...a hlavně zas o kousek víc "zezelenat". Vzhledem ke svým neutuchajícím problémům se zády a stavem celkové imunity, mi ani nic jiného nezbývá. A tak jsem si slíbila, že se o sebe budu už konečně a opravdu pravidelně starat. Protože ať to zní jakkoliv klišácky, došlo mi že to zdraví fakt není zadarmo. 
Že je to to nejdůležitější co máme a když není ono je pak naprd všecko. A taky že jen ve zdravém těle může sídlit zdravý duch a že všechno se vším neskutečně souvisí!
Přečetla jsem pár chytrých knížek, najela na "zelenou vlnu" a stanovila si pár pravidel, které se chystám dodržovat. Na druhou stranu jsem k tomu všemu značně skeptická, protože takových "záchvatů zdravosti" už tu bylo a nikdy mi dlouho nevydržely. Jsem zvědavá, jak dopadne tentokrát. Myslím, že bych tomu mohla věnovat další článek, protože co je psáno to je dáno a budu mít alespoň větší motivaci všechno dodržovat.
Jdete do toho se mnou??


....ale protože zastávám pravidlo všeho s mírou a zdraví rozum především, užila jsem si i toho bůčku a dalších mňamek které tak miluju... Přesně totiž vím, že kdybych si něco nadobro zakázala, moje srdce by po tom najust začalo toužit o to víc...




...a každou středu nám začal na stůl "přistávat" domácí tvaroh od jedné místní kravičky. Mám radost z dalšího domácího produktu, který se u nás doma začal pravidelně podávat a hlavně z domácího žervé (přidávám do tvarhou jen trochu smetany a soli), které chutná prostě báááječně, no co Vám budu povídat...


...taky si užít výlet a koupání v zatopeném lomu...



...a stíhnout i lehké tvoření. Tím myslím opravdu lehké.
Radost mi udělali "nové" kraťasy z kalhot, které jsem stejně nosila minimálně (člověk se musí občas hecnout a prostě šmiknout) a taky tělové máslo, které jsem si umýchala podle Míšy a jejího návodu tady. Už dlouho jsem chtěla mít v koupelně zavařovačku plnou nějákého přírodního patlátka. Plná teda zatím není, ale příští várku už udělám pořádnou, protože tohle máslíčko je velká lahoda! ;)



A jakkoliv to vypadá trapně - mít o dovolené seznam restů, mě to hrozně pomohlo. Udělala jsem tolik věcí na které jsem se už dlouho chystala a i když mi trvaly dvakrát dýl než obvykle (přece se nebudu o dovolené honit, že), bylo skvělé se dneska odpoledne kouknout na papír a vidět, že mi zbývá už jen jeden jedinný bod...

...takže jsem dost uklízela. Ale nebyl to ani tak úklid, jako očista. A já se po každé vytříděné poliččce cítila líp a líp. Například jsem zjistila, že máme doma celý koš zbytečných skleniček...



...vyžehlila jsem asi trilión kilo oblečení, které jsem následně protřídila a slíbila si, že takhle daleko už to zajít nenechám. Buď to vyžehlím hned, nebo se na žehlení vykašlu úplně. I když mě žehlení baví (jsem divná, já vím), dostávám se k němu vážně sporadicky a koukat do té doby na ty plné koše prádla, to opravdu není žádná hitparáda pro duši...



....a na závěr jsem si nechala motivační foto před a po. Náš pokoj hanby, který mě nejspíš tížil na duši víc, než jsem si myslela. Naše pracovna alias příležitostná ložnice pro hosty je opět použitelná a návštěvy se konečně nemusí bát u nás přespat :) A mě je najednou tak něják lehčeji...




Snad Vás můj dovolenkový fotoreport neunudil a já se těším zase příště...

A teď už mě omluvte, Kuba mě volá na víno...;)

Pac a pusu z lesa ♥

sobota 19. července 2014

Odpočinek...



Příštích pár dní nebudu na příjmu. Nebo se o to alespoň budu snažit. Protože za poslední dobu toho bylo prostě moc. Ta čistota mysli, kterou jsem poznala až díky lesu a kterou si jindy opečovávám a střežím, byla z mnoha důvodů narušena. Můžu si za to vlastně sama. Dovolila jsem svému vlastnímu já zatížit mou hlavu přehršelem různorodých myšlenek, podnětů a informací, které prostě neměla šanci zpracovat. A já se teď cítím neskutečně duševně zaneřáděná. A taky jsem si  znovu vyzkoušela, jak nebezpečně a škodlivě může působit na lidskou mysl přemíra informačních zdrojů. Obzvlášť přemíra internetu. Mám opět chuť vyhodit počítač i mobil z okna. Ale vím, že bych tam pro ně nejspíš stejně za chvíli běžela :) Tak to zas neudělám...

A tak se budu snažit alespoň svou nadcházející dovolenou strávit co v největším klidu a v informačním embargu. Budu objevovat les i sebe a pokusím se sama sobě dokázat, že pro to, abych si odpočinula, nemusím jezdit do dalekých cizokrajných zemí. Že odpočinout si můžu kdekoliv. Že je to celé jen v mojí hlavě.

Protože se mi už nechce čekat na pátek, na léto, na volno, na dovolenou, na to až budu mít uklizeno, abych si mohla den opravdu užít. Užít a prožít, nejen prosvištět. Chci se naučit víc žít v každé chvíli svého života. Možná to z blogu působí tak, že je u nás v lese idylicky a prožíváme harmonii a šťastnosti každý den. Ale pravda je, že se to stále učím(e). Někdy to jde báječně a my se máme vážně božsky. Jindy to jde hůř. A poslední dobou to zkrátka moc nešlo. Najít dlouhodobou duševní harmonii a vyrovnanost je mým největším životním snem. Přestávám toužit po pohodlném a zajímavém životě, po návštěvě exotických zemích, po zářivé kariéře nebo věcech. Co bych opravdu chtěla, je vnitřní klid. Objevit svoji duševní nirvánu. Žít v každodenní harmonii. Možná toužím po harmonickém životě tolik, protože sama jsem stále nenapravitelným extrémistou.

Moc se mi líbí tenhle blog, který vtipně a výstižně pojednává o hledání každodenního štěstí. Jestli náhodou Šťastný blog ještě neznáte, určitě ho navštivte i když třeba máte momentálně štěstí na rozdávání. Je plný každodenních drobných postřehů a myšlenek se kterými se potýká snad každý z nás. Postřehů které nás vedou nebo naopak oddalují od toho být šťastnější.

A kdo ví, možná nakonec svoji letošní "dovolenou  v lese" stejně skončím u plnění dlouho odkládaných domácích restů, u Kuby v dílně nebo při psaní dalších článků na blog. Ale není to mým cílem. Tím je, ať už budu dělat cokoliv, snažit se to dělat opravdově. A je jedno jestli to bude krájení cibule, úklid jednoho (velmi zaneřáděného) pokoje nebo válení se u vody... Budu se snažit přesně o to, na co jsem posledních několik dní naprosto kašlala. Být myšlenkami tady a teď protože si uvědomuju, že je to jedinná cesta k tomu, jak být opravdu spokojená. A že mi to pořád vlastně moc nejde.

Protože vždycky když se mi podaří dosáhnout onoho stavu mysli kdy naplno prožívám daný okamžik (a zatím se mi to stává spíš náhodou), cítím se pak opravdově ale vážně opravdově šťastná. Tak šťastná a živá jako jsem nikdy nebyla. Říkám tomu nepodmíněné štěstí, jelikož je v tu chvíli úplně fuk jestli zrovna dělám něco skvělého, jaké je venku počasí nebo co mám právě na sobě.

A o tenhle stav mysli prostě stojí bojovat!

Dám pak vědět, jestli se mi to dařilo a jak jsme si letošní "dovolenou v lese" užili...;)

Do té doby, au revoir mí milý!

A když se Vám bude chtít, můžete mi mezitím napsat, jak Vy bojujete s občasným duševním přetížením a jestli dokážete cítit štěstí bez ohledu na to, co se zrovna děje okolo Vás...

sobota 12. července 2014

Repport aneb se děje v lese (i mimo něj)


Přeju Vám krásnou neděli a jsem tu s pravidelným (po druhé a už mluvím o pravidelnosti:) Repportem
Co se momentálně děje u nás v lese i mimo něj?

1. Když se občas potřebujeme někam schovat a v klidu rozjímat, chodíme se s Joeym rozprostřít doprostřed louky. Kopretiny už tam sice nerostou, zato je tam teď krásně dlouhá tráva, která nás parádně skryje před celým světem. Ale pšt, hlavně nikomu naší schovku neprozraďte!


 2. V dílně se neustále učíme a vylepšujeme svoje schopnosti patinování. Když se totiž musíte trefit do obrázku z časopisu, nemáte na výběr. Už se těším až takhle tyrkysová nádhera vyroste a jsem vážně zvědavá, jak se s ní poperem. Na vzorku to zatím vypadá dobře, tak buďme optimisté :)


A kluci se vážně snaží. Kuba prací, Joey tím že neruší a spokojeně si užívá svůj nový gauč s výhledem na les...


3. Mí rodiče jsou na dovolené a tak občas neodoláme a trochu jim tam vespolek bivakujem. Užíváme si letní terasu kterou my zatím nemáme a hrajeme na bráchovy bubny na plný pecky, jelikož teď to konečně nikomu nevadí. A jíme, pijem a žijem při tom děsně zdravě... jako správní rockeři! :D


Avšak Atilka, kterou jsem Vám představila nedávno tady, není z jejich odjezdu už tak nadšená. Smutní a rozhodla se demontrativně každému proradnému obyvateli který ji opustil, rozkousat jednu botu. To máte za to, nevěrníci ...


 4. Zase mi umírají kytky.
Rajčata na balkóně chytily nějakou škaredou plíseň, kopretinám v květináči upadají hlavičky a nedávno koupené gerbery to už taky vzdaly. To mám vážně tak špatnou auru?:)
Ještě se mám hodně co učit. Já vím...


A jak se máte Vy?

Nedělní pac ♥

pondělí 7. července 2014

Lady von Pallette

Minulých pár dní mi Kuba přezdíval Lady von Pallette a vždycky se mě ptal, jestli jdu dneska do práce, nebo s ním do dílny "paletit".

Jak jste určitě zaznamenaly, paletovým nábytkem to poslední dobou žije. Nábytek z palet je totiž variabilní, mnohoúčelový, dobře vypadá a celkem málo stojí. 

Neměli jsme sice původně vůbec v plánu se paletama něják blíž zabývat, ale naše paletová polička, kterou jsme si před nějákým časem vyrobili k nám domů a vlastně jen tak mimochodem jí nafotili, se u nás nakonec moc neohřála. Měla úspěch a skoro hned letěla do světa. A za ní ještě pár dalších. Jenomže pak nám došly palety. A po několika týdnech shánění, jsme tady s novou várkou, kterou jsem se snažila ještě o něco pozvednou.

U nás v dílně se teď tedy paletuje.
Já si hraju s poličkama, jeden náš kamarád si tam momentálně staví celý gauč a další rodinní příšlušníci se hlásí o konferenční stolky a police.

Dneska tady mám první své tři výtvory. Obrušování, skládání a patinování je sice zábava, ale ta největší přišla až na konci, kdy jsem mohla dekorovat a fotit. To mě totiž, jak jsem zjistila, baví nejvíc. No,asi jako každou ženskou :) 




A já se dneska ptám, která se líbí Vám?
Hudební retrovka s rezavými šrouby, něžná mentolová s kouskem lesa nebo moderní černobílá v "nordic" stylu?
A pokud se Vám nábytek z palet nelíbí, rovněž se mi to nebojte říct klidně taky :o)




Poličky si můžete blíže prohlídnout na našem druhém flerovém profilu přímo tady. Jsou k dostání zatím po jednom kusu, takže jestli se Vám nějáká zalíbila, radši dlouho neváhejte. I když doufám, že brzy přibudou další, mě ten repas totiž hrozně baví!:))

Hezké pondělí Vám přeju, pac ♥





čtvrtek 3. července 2014

Můj vlasový zázrak z ledničky

Zdravím Vás v nejoptimističtější den v týdnu a mám tu dneska něco vyloženě pro holky.

Není žádným tajemstvím, že poslední dobou zkouším na své vlasy různé fígle. Všelijaké šampony, kondicionéry, masky, olejíčky i henna, zabírají většinu místa v naší koupelně. Používám převážně rozmazovadla přírodnějšího ražení ale když jsem z těch vlasů někdy už moc zoufalá, sáhnu i po tom nejsilnějším kalibru - něčem velmi silikonovém! (já vím...)
A stejně jsem nakonec objevila něco, co všechny tyhle věcičky předčilo. A k tomu u nás v ledničce!

Ta příroda mě zas jednou dostala...


Jedno líné odpoledne jsem šmejdila v ledničce a říkala si, že by bylo fajn umíchat si vlasovou masku. Z něčeho domácího. Našla jsem pár ingrediencí, o kterých se obecně ví, že mají na vlasy bohulibý efekt a skamarádila je v mixéru. Byl to jen takový pokus, o to víc jsem byla překvapená když se stalo několik následujících věcí.

Za prvé jsem měla po téhle masce vážně úúúžasné vlasy. 
Mé vlasy momentálně už z principu úžasné být nemůžou. Ale byly prostě tak úžasné jak jen mohly být :) Hebké, vyživené, uhlazené a hezčí na pohled než kdy jindy. Koukala jsem jako puk!

Za druhé se stala věc, se kterou jsem nepočítala už vůbec.
Masku jsem dávala na mastné, tři dny nemyté vlasy (což se v mém případě rovná doslovnému - "Má máslo na hlavě...") a byla připravená na to, že bez šamponu se neobejdu. Protože jsem ale ten den hodlala strávit doma a protože mi přišlo kontraproduktivní ty vitamíny z vlasů hned smývat (i když sebepřírodnějším) šamponem, nechala jsem to tak. Musela jsem sice vymývat jako ďas, ale ... a teď pozor! Takhle maska vlasy dokázala nejen vyživit ale taky umýt! Jůůů!

Byla jsem tak nadšená, že jsem si řekla, že to budu praktikovat už pořád. 
Jenomže i když je masko-šampón připravený vlastně za chvíli, stojí pár kaček (tipuju tak 25,- na jednu várku, což je za přírodní šampon+masku v jednom prostě boží), stejně není vždycky čas a chuť něco loupat, mixovat, patlat a čekat...Však to znáte...

Ale když je, zamotám si hlavu do starého ručníku a tak na hodinu mám dobrý důvod nic náročného nedělat, (co kdyby se užitečné látky nedejbože z pod ručníku dostaly ven!) a jen se tak důležitě poflakovat a těšit pokaždé znovu na ten malý zázrak...


Ingredience:
- 1/2 avokáda (zbytek si dejte třeba na obličej, s troškou citrónu a medu - rovněž velmi efektní! Nebo   můžete tu stejnou kombinaci sníst- je to móóc dobré. A nebo zvolte kompromis, půlkou (z té už půlky) se nadlábněte a půlkou namažte;)
- 1 (nejlépe) šťastné vejce
- 1 menší banán nebo půlka většího
- 1 celý citrón (jestli máte citlivou vlasovou pokožku, tak raději jen půlku)

Vlasy mám teď kratší (asi po ramena), ale masky mám na nich až až. Tohle množství tak určitě vystačí i na pěkně dlouhé háro.

Chvilku to bude vypadat asi nepřesvědčivě a pokud tomu dáte oči stejně jako já, tak i trochu morbidně...


... ale po zásahu tyčového mixéru se to změní v báječnou směs ideální konzistence!



A i když se na Vás možná část domácnosti bude dívat trochu nepřesvědčivě, užijte si to ;)


Na závěr jen ještě jeden drobný technický detail - to avokádo by mělo být dostatečně zralé. Jinak se z vlasů dostává docela špatně a než úplně uschnou a budete moct ty tvrdé kousky vytřepat, budou se Vás možná ptát- "Hele ty máš lupy?"

Já vím, tohle není po marketingové stránce zrovna ideální závěr! :o)
Ale věřte, že nakonec se vše zlé v dobré obrátí a budete nadšení stejně jako já. Na mou duši, na Joeyho uši!;)

Používáte taky domácí masky? A jaká je ta Vaše?...

Mějte se báájo!

Pac ♥

úterý 1. července 2014

Trable...

Poslední dobou je mi něják smutno a tak trochu se trápím...
Kvůli tomu že zase letos asi nepojedeme na dovolenou, že si nebudu moct koupit pár vysněných věcí, že jsme ve zpoždění s placením pojistného...
Zkrátka to podnikání není žádná "prdel"...Jednou je dobře, jindy zas hůř...

Jsou to vlastně samé materiální starosti.

A tak je dobré si připomenout, že je to vlastně všecko ok...
Že pořád máme les, že je tu děsně krásně a hlavně, že máme jeden druhého...
A máme se přeci tolik rádi...

A zbytek jsou hlouposti....





...vypadá naše louka jako ta z Twilightu nebo jsem prostě tu ságu už jen viděla příliškrát?:)


Duha se u nás v lese vykytuje podezřele neustále na tom samém místě. Myslím, že nějáká expedice za pokladem by nemusela být až tak od věci ! ...:)







Doufám, že máte lepší rozpoložení, protože život je moc krátký na to, abychom si mohli dovolit se v něm sáhodlouze trápit...;)

A po tomto vzoru zítra končím s chmurnými myšlenkami...snad....

Pac ♥