čtvrtek 19. ledna 2017

O mém muži


O mém Kubovi jsem toho ještě moc nenapsala. Možná je to tím, že jsem mu doteď nevymyslela žádnou blogovací přezdívku. Není to Pan Božský, Sir ani Holanďan. A ani nevím, jak bych mu měla říkat. Jediná přezdívka, která mě napadá je Autista. To mu ale neudělám.

Nebo je to možná můj pud sebezáchovy, který mi v tom brání. Kdyby se dozvěděl, že o něm píšu, nejspíš by mě nepochválil.

Žít s mým mužem totiž není vůbec jednoduché.
My dva jsme jako slunce a měsíc. Noc a den. Bob Marley a Marylin Monroe. Prostě černá a bílá.

 jsem ta co pořád něco ztrácí, chodí pozdě, mění každou chvíli svoje plány, práci nebo koníčky. Jsem věčný narušitel systému a moje nepředvídatelnost někdy děsí i mě samotnou.

ON je ten spolehlivý, na minutu přesný, závislák na systému. Jeho nejoblíbenější činnosti, místa a lidé jsou takový, které už zná. Někdy mi připadá, že se u něj objevují až autistické sklony.

Teď to vypadá, že z nás dvou jsem vlastně ten kazisvět já. Ale není to pravda. To já jsem se musela přizpůsobit. Protože mě se zkrátka přizpůsobit nedá.

Tak třeba:

  • V našem vztahu neexistuje místo pro změnu plánu. Když mě má vyzvednout v práci a mě mezitím napadne, že bychom mohli zajít ještě někam na jídlo, je už pozdě. Plán zněl jasně. Vyzvednout a pak domů. Pokud se mi přece jen podaří ho nakonec přemluvit, je třeba vytvořit ČASOVOU MEZERU, ve které to může vstřebat. 

  • Pokud spolu chceme sdílet jednu kostku másla, krabičku sýra nebo pomazánky, vždy se musí nabírat z jedné strany a postupovat pravidelně. Nůž se NIKDY nesmí do másla zapíchnout!


  • Když se řekne, že se z domu odchází v 5 tak je to prostě v 5. Ne v 5:05 nebo 5:10! A zkuste to dodržovat, když jste ženská.


  • Když mu nachystám jídlo ve kterém se knedlíky dotýkají z více než 30% omáčky, tak to prostě NESEŽERE. To už jsem se naštěstí naučila, takže tyhle faux-pax už u nás doma nehrozí.


  • Nikdy (opravdu NIKDY) se nemůžu přibližovat k jeho talíři, pokud je mi život milý. Po mě by totiž údajně dokázali jíst jenom neandrtálci. Nebo můj bratr.

  • Nerad cestuje. Pokud to není chata, na které už byl milionkrát. Cestování totiž přináší spoustu nepředvídatelných situací. Takže se po éře "stále tě opouštím" a éře "prostě nikam nejezdíme" teď učím cestovat sama.


  • Nerad chodí na jídlo do cizích podniků a restaurací. Nikdy totiž neví co přesně mu přinesou a jestli se náhodou nedejbože TY KNEDLÍKY NEBUDOU DOTÝKAT OMÁČKY ve větší než povolené míře.

  • Díky jeho posedlosti ohledně dělení jídla u nás zašpiníme dvojnásobné množství nádobí než je tomu v běžných domácnostech. Ideální kuchyně je pro něj pak ta japonská. Na MILIMETR přesná, precizní a oddělená do spousty mističek a talířků. Ale sushi si musím namáčet zvlášť ve své vlastní misce.

  • Jo, a úplně nejvíc nesnáší, když o něm píšu. Takže mám o něm ZAKÁZÁNO PSÁT.

Abych nebyla zlá, z těchto vlastností vyplývá taky spoustu dobrého. Nechtěli byste snad truhláře, který Vám vyrobí na milimetr přesný nábytek? Taky mi dokáže perfektně sbalit kufr na výlet nebo auto na dovolenou. Nikdy se neopozdí a co slíbí, to dodrží. Je na něj zkrátka spoleh. Taky mi většinou přenechá svoje jídlo (než aby se dělil). Já jsem tudíž za tu tlustou. A on je čím dál hubenější. Jo a je to on, kdo se o nás doma stará o ledničku. A taky o psa. A vlastně i o mě.

Jestli nechápete, jak spolu můžou dva lidi jako my existovat, tak ano. Je to sakra těžké. Za těch 10 společných let jsme se však navzájem naučili jeden na druhém respektovat spoustu věcí.

On si pomalu zvyká na mou nedochvilnost a na to, že mu ten nůž do másla občas zapíchnu. Rovněž se smiřuje s tím, že mě asi nikdy nebude schopen předvídat. I když je to údajně to jediné, po čem ještě touží.

Já se zase naučila připravovat společné jídlo tak, aby ho byl schopný konzumovat. A být připravena vypadnout z domu do pár minut. A hlavně NEVRAŽDIT.

18 komentářů:

  1. Radko, to je krásný popis muže:o)...Pravdou je,že láska i hory přenáší:o)...Pobavila jsem se a zároveň si uvědomila, že ten tvůj by mě taky asi zabil:o)..taky jsem ta rušička:o)..Měj se krásně..Inka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju Inko, máte pravdu. Bez lásky bychom se navzájem už dávno povraždili :)

      Vymazat
  2. Ty jo, tak já spíš nechápu tebe :) Jsem totiž dosti podobná tvému Kubovi a zcela mu rozumím. Mám pocit, jakoby tento článek napsal právě můj snoubenec :D Hold ale protiklady se co...?
    Hezkej večer v lese!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haha, ja jsem taky spis Kuba v zenskem vydani. Nastesti partner je dost podobny, takze prizpusobujem jenom detaily :-)

      Vymazat
    2. Tak tím je to jednodušší :) I když, možná taky ne, chlapi jsou divní :D

      Vymazat
    3. Já jsem náhodou ráda, že slyším že je takových lidí víc. Pro mě je totiž jeho chování i po těch letech stále nepochopitelné a mám pocit, že takový exemplář mám doma jen já :) Ano, ach ty protiklady...♥

      Vymazat
  3. Ráďo, jsi si jistá, že ten, koho popisuješ, je ten chlápek na fotce, a že to náhodou už 10 let netáhneš s tím mým? Protože to by bylo fakt blbý. Nehledě na to, že to s ním i já táhnu už málem desetiletí.
    P.S. Tohle bychom si měly ujasnit.
    P.P.S. Možná na nějaké sólo cestě, kde se náhodou potkáme :-)

    www.pihovata.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mám radost, že to má někdo doma stejně. Teda, trochu tě lituju (stejně jako sebe:D), ale je fajn vědět, že to funguje i jinde. P.S: Přísahám:)) P.P.S:Tou sólo cestou myslíš až nám jednou prdnou nervy (nebo jim) a zůstaneme staré a opuštěné babky? :D

      Vymazat
    2. Nene:) Myslím tím to, že můj muž na to cestování taky moc není. A já bych se přitom tak ráda vrhla do objevování nových světů. Takže se už tak nějak připravuju na to, že holt budu muset tu a tam do toho světa vyjíždět sama. - A Ty jsi psala, že to máš podobně :)

      Vymazat
    3. Aha:D tak kdybys někdy hledala spolucestujícího tak se hlásím:)

      Vymazat
  4. Co máš z toho, jednou se mě známá zeptala, jaké je tajemství našeho tak dlouhého vztahu a kamarádka jí místo mě odpověděla: protože jsou každý úplně jiný! ... Vždycky si na to vzpomenu a říkám si, že měla pravdu, jen jsme se prostě museli naučit žít spolu a vy to máte stejně ;) takže zdravím z lesa do lesa a pokud bys chtěla vyrazit k nám na výlet, tak čekám s otevřenou náručí ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale že to dá práce, že?! Tyhle "protipólové" vztahy jsou někdy o držku. Na druhou stranu si myslím, že nikdy neztratí vášeň. To se spíš navzájem zabijem:) Ale já raději shořet, než vyhasnout... Tak já se někdy stavím až budu mít cestu děkuju za pozvání. A pro Tebe platí to samí ;)

      Vymazat
  5. Je to tak !
    Ženy jsou z Marsu a muži z Venuše.
    A protiklady se přitahují!
    S tím vším se dá žít, důležitá je láska, důvěra, spolehlivost a stále si toho druhého vážit a brát ho takového jaký je, nesnažit se ho měnit k obrazu svému.
    Tedy alespoň pro mě!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U nás je to spíš o odlišných povahách. Protože já jsem spíš ten chlap a on ta ženská :) Souhlasím se vším jmenovaným. Měnit nee, ale měnit se a dělat kompromisy pro toho druhého joo. Bez toho to bohužel nejde. Ale stojí to za to ♥ Alespoň většinou :D

      Vymazat
  6. Tak tohle je perfektní článek :) akorát mě teda taky trochu děsí, že jsem spíš jako Kuba, jenom s výjimkou toho, že miluju cestování :D. Můj Kuba je zase spíš jako ty, ale taky jak na co naštěstí, takže to nějak dokážeme skloubit :) přece jenom jsme spolu teprve dva roky, takže vražedné sklony ještě stále přetrvávají :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já myslím, že čím víc jsou ti dva jiní, tím víc si toho můžou dát. Ale nesmí se zabít. Tak ať se Vám to stále daří:)

      Vymazat
  7. Ahoj, dlho som nebola u Teba a začítala som sa práve pri slove autista!
    Náhodou môj muž je naozaj autista!
    Náhodou aj moja najstaršia dcéra, už vydatá, žijúca u nás doma, je asperger, teda autistické spektrum!
    Náhodou máme dieťa z ústavu, už je naše aj úradne a je atypický autista a psychotik!
    Chcem tým povedať, že ďalej pokračujem po krôčikoch v zariaďovaní nášho domu sama, lebo pre autistov to má špecifiká!Pamätáš inšpirovala som sa aj u vás:-)
    A chcem tým povedať, že môj muž, hoci autista je ten chaotik a kaziteľ a ja umelec, bohém a askét, som sa musela ,,vyučiť,, aby som ich mohla viesť a s nimi žiť a vytvárať im tie ,,životné stereotypy,, lebo to treba celý život.
    Tvorba a modlitba mi je útechou!
    Idem čítať, čo som u Teba zmeškala a môj blog má nový názov:
    http://otcovdom.blogspot.sk/

    PA!

    OdpovědětVymazat

Děkuju za každý Váš komentář ♥