neděle 23. dubna 2017

Nemám plán, mám mapu...


Nejsem typ, který by zastával názor, že žít ve městě je na prd. Stejně tak si nemyslím, že na vesnicích (a v lesích) žijou jenom burani a chcípl tady pes. Myslím, že všude může být dobře a je jenom na nás, jaké si to kde uděláme. Snažím se jen vybrat si všude ta správná místa a hlavně lidi, kterými se na nich obklopím.

Mám pocit, že jak se svět zrychluje, víc a víc lidí sní o tom, že se jednoho dne odstěhují někam daleko za město. Budou žít v lese, někde na pláži nebo v horách. Chápu je, ale zároveň vidím i tu druhou stranu mince. Stejně jako může být městský život vyčerpávající, lesní život se může stát časem až příliš klidným. Tak klidným, že začne člověka uspávat. Sama na sobě jsem pocítila, že jsem se dostala do fáze "lesní hibernace".

Je jasné, že každý máme jiné potřeby a ke štěstí potřebujeme rozdílné věci. Někdo žije celý život spokojeně ve městě, jiný v lese. Já jsem ten typ, který potřebuje rozmanitost. Protože právě ta mi dodává pocit, že žiju. Nedokážu si dlouho vážit klidu lesa pokud nemám ve svém životě město a naopak. 

let života v lese volá po změně. Ta změna už je vlastně tady, jenomže mě se o ní ještě nechce příliš mluvit. Asi proto, že vzniká tak nějak za pochodu a já sama ještě vlastně nevím, kudy povede. Rozhýbala jsem svůj život s tím, že zatím nevím, kde a jak skončí(m). Snažím se věřit v to, že pokud jde člověk za svým srdcem, ta správná cesta se před ním rozvine jako červený koberec. Že není třeba mít plán. Udržet si tu víru ale není lehké. Po většinu času bych si spíš přála všechno vědět předem. Vědět, jak to dopadne a rozmetat všechny ty nejistoty a otazníky ve své hlavě. Ale když se mi na chvíli podaří přestat se bát, je to vlastně dost vzrušující. 

Nemám sice plán, ale mám mapu. A to doslova. Takovou, jakou jsem si vždycky přála. Rolovací jako ve škole, barevnou a přehlednou, kde je konečně ten náš svět úplně celej. Asi mi připadá, že když člověk nemá v životě plány, měl by mít alespoň mapu. Mám ji z Pixers-Plakáty a vybrat si z těch milionů map byl teda pěkný oříšek. Naštěstí v Pixers nemají problém člověku vytisknout naprosto cokoliv.

Každé ráno si tak skenuju do hlavy zpátky celý svět. Svět, který se mi za poslední roky tak trochu vykouřil z hlavy. Rozpomínám se na hlavní města jednolitvých států i na to, kam všude se to chci ještě podívat. Zeměpis nebyl nikdy mojí silnou stránkou a prostorová orientace jakbysmet. S mapou nad postelí se tak zase cítím trochu víc v obraze, trochu víc součástí celé té naší zeměkoule...





neděle 2. dubna 2017

Bezlepkový jablečný koláč z křehkého těsta


Dlouho tu nepřibyl žádný recept a tak přidávám jeden na klasický jablkový koláč z "křehkého těsta"avšak bez lepku. Ty uvozovky proto, jelikož pravé křehké těsto obsahuje jen mouku a tuk a v tom mém jsou navíc i žloutky a cukr. 

S jarem jsem opět začala pít ječmen a zobat chlorellu abych se vyhnula jarní únavě a dodala si víc energie. A vysadit k tomu na chvíli lepek mi přišlo jak fajn nápad, jak ještě víc podpořit účinky zelených potravin. 

Navrhla jsem to doma a Kuba překvapivě souhlasil. Já toho pečiva sice zase tolik nesním, ale on celkem jo. A jak to šlo? Kupodivu jsem se nemuseli ani nijak zvlášť omezovat. Místo klasických těstovin jsem nakoupila kukuřičné, sem tam upekla bezlepkový chleba, na ranní lívance ke snídani používala rýžovou a pohankovou mouku a často jsme vařili naše oblíbené a rychlé asijské jídla, které jsou přirozeně bezlepkové. 

Co se týče sladkého, nejsem žádná extra velká mlsalka. Takže jsem nestrádala ani tady (v čokoládě není lepek, ne? :) Jednou jsem ale dostala chuť na křehký jablečný koláč, tak jsem si řekla, že se ho pokusím upéct v bezlepkové variantě.

Upřímně jsem nečekala, že by křehké těsto bez lepku mohlo být vůbec křehké. Protože jak asi víte, právě lepek je u křehkého těsta tím podstatným. Kupodivu to však dopadlo daleko lépe, než jsem čekala. Klasické křehké těsto je u mě pořád TOP co se týče chuti a struktury. Avšak tahle bezlepková varianta mu slušně šlape na paty. Takže pokud si chcete dát taky od lepku na chvíli voraz, doporučuju vyzkoušet.

Pokud nepřidáte do těsta žádný cukr (a do jablek použijete třeba med) a koláč na závěr nepocukrujete, může z toho ve finále vzniknout docela zdravý a lehký moučník. Sice je tam pořád ještě máslo, ale nějaký ten tuk je občas třeba, že jo.


Na "křehké" těsto:

  • 150 g kukuřičné mouky
  • 100 g pohankové mouky (nebo rýžové)
  • 180 g studeného másla
  •  80 g moučkového cukru
  •    3 žloutky
Na jablečnou náplň:
  • 1250 g jablek (vcelku, nenakrájených)
  • šťáva z 1 citrónu
  • 80 g třtinového cukru
  • 1 lžička skořice
  • 1/2 lžičky zázvoru
  • 1/2 vanilkového lusku nebo 1/2 lžičky drcených vanilkových lusků
  • 1 lžíce škrobu (kukuřičný, bramborový...)
  • 2 lžíce Amaretta nebo rumu
Postup:

Mouku smícháme s cukrem a studené máslo nakrájíme na malé kousíčky.
Přidáme oddělené žloutky a vše lehce a krátce zpracujeme na těsto (já tohle přenechávám kuchyňskému robotu). Těsto zabalíme do fólie a dáme alespoň na 1 hodinu do lednice vychladit.

Mezitím si můžeme oloupat a nakrájet jablka. Pokud máte hodně malé jablíčka, přidejte jich víc. Většinu váhy totiž odkrojíte. Jablka krájím na čtvrtky a ty pak na tenké plátky. Házím do vody s kapkou citrónu ať mi nezhnědnou. 

Nakrájená jablka okapeme a přendáme (bez vody) do kastrůlku. Přidáme šťávu z citrónu, všechno koření a rum nebo Amaretto. Povařím jen zlehka, asi 5 minut (záleží na tvrdosti jablek). Jablka by měla jen lehce změknout a nasát do sebe chutě koření, určitě je nechceme rozvařit. Takhle hotovu jablečnou směs necháme zchladnout na pokojovou teplotu.

Vyndáme si těsto z ledničky, oddělíme z něj asi 1/4 (na mřížku nahoru) a zbytek těsta vyválíme na tenkou placku jen o málo větší než máme formu. Dospod formy dáme vystřižené kolečko z pečícího papíru. Těsto přeneseme do formy a dno propíchneme několikrát vidličkou. Těsto předpečeme v troubě na 200 stupňů 10 minut ( já nezatěžuju těsto fazolemi, když ho propíchnu nikdy se mi nenafoukne a připadá mi, že s fazolemi se dobře a rovnoměrně nepropeče).

Na předpečené těsto dáme náplň z jablek. Zbytek těsta vyválíme opět na placku a pomocí rádla nebo nože nakrájíme jednotlivé proužky. Z těch pak vytvoříme mřížku. Začneme tak, že si uprostřed koláče utvoříme kříž. Další každý proužek pak naskládáme tak, aby byl jednou pod a jednou nad ostatními proužky. Zkrátka na střídačku ( je to jednodušší, než to zní). 

Takto připravený koláč pečeme na 200 stupňů dalších 20-30 minut do lehkého zezlátnutí těsta. Nakonec ho můžeme pocukrovat.

Dobrou bezlepkovou chuť ;)