Bikram jóga. Jóga nebo posilovna v sauně?

Včera jsem měla tolik mužské, silové energie, že jsem ji potřebovala někde vybít. Po 14 dnech strávených v posteli najednou přišla vlna neklidné energie, na kterou byly moje šouravé procházky po lese příliš krátké. A co s ní? Vyběhat? V té zimě a po nemoci? Vyjógovat doma na jógamatce? To mi přišlo málo. Takže mě napadlo jediné. Vypotit a na bikram józe!

bikram jóga posilovna v sauně

Na bikram jógu jsem svého času chodila i několikrát týdně a naprosto ji zbožňovala. Chodila jsem tam hlavně proto, že to byla prakticky jediná věc, při které se moje ztuhlé svaly daly přesvědčit, aby alespoň trochu spolupracovaly.Moje energie už během cesty do studia sice značně poklesla (ahoj živote na horské dráze), ale stejně jsem tam došlapala. Říkala jsem si, že když to nebudu zvládat, budu prostě odpočívat a alespoň se poválím pěkně v teple.

Bikram jóga se cvičí ve 42 stupních a když je sál zaplněný (což je v zimě skoro vždycky), teplota se klidně vyšplhá i o pár stupínků výš. Je to zkrátka takový ten sport pro lidi, kteří milují teplo a mají tak trochu sebevražedné sklony. Ale když to vydržíte, většinou pak odcházíte s pocitem, že jste ve studiu zapomněli aspoň 10 kilo svojí váhy a téměř se vznášíte.

Zkrátka úžasný pocit, za který stojí skoro i zemřít:)

Hrozně jsem se těšila. Po letech to stejné jógové studio, ta stejná vůně i místo na podložce. Zkrátka nostalgie. Začala jsem cvičit a najednou mi došlo, že vlastně vůbec necvičím jógu. Že je to sice fyzické cvičení, při kterém se praktikují asány, ale jinak s jógou nemá nic společného.

Nejvíc mi vadila všechna ta zrcadla, které odváděla mou pozornost od vlastního těla a nedovolila mi ji přivést dovnitř. A pozornost v těle je právě to, co dělá jógu jógou. Společně s velkým množstvím lidí a atmosférou, která připomíná spíš atmosféru vojenské jednotky než vymeditované jógové místnosti, mi to prostě nešlo. Koukala jsem na ty lidi (=ženy) kolem sebe, které vypadaly spíš jako cvičitelky aerobiku než jogínky a přemýšlela, zda jsem sama nebo jim to taky nejde. No…myslím, že nešlo. Ale na rozdíl ode mě jim to asi tolik nevadilo. Přišli si prostě zacvičit, zapotit se.

Nemyslím, že je to špatně. Mě samotnou tahle „jóga“ před léty přivedla ke skutečné józe. A včera jsem měla navíc možnost vidět ve všech těch zrcadlech ten posun na svém těle, který normálně nevidím. A dost mě to překvapilo a taky potěšilo.

Protože když se srovnám s jinými jogínkami (třeba na instagramu), neubráním se stále lehkému rozladění. Ale když srovnám tu starou Radku s tou dnešní, musím ji poplácat po zádech. A o tom to je. Jediný, s kým bychom se měli srovnávat, je naše minulé já.

Ta hodina a půl v „jogovém pekle“ mě pročistila a krásně zahřála. Ale dneska cítím, že taky vyčerpala. Přiznávám si, že na to ještě nemám a pokorně se vracím ke svým dlouhým procházkám. Hrozně ráda bych už cvičila naplno a jsem netrpělivá, asi jako my všichni. Ale poprvé v životě v sobě opravdu doluju trpělivost a pokoru kde se dá, protože vím, že když to neudělám pozvolna, budu za chvíli zase vyčerpaná.

Bikram jóga je taková sauna i jóga v jednom, což jsou dvě z mých nejoblíbenějších činností. I když dohromady tvoří takový trochu paskvil. Ale příjemný 🙂 A tak se ji nevzdávám. Těším se, že si na ni občas zajdu, i když už mě asi nikdy nebude bavit tak jako dřív. A rozhodně ji tady nechci hanit. Má svá „pro“, stejně jako „proti“. Jenom ten název „jóga“ mi teď s odstupem několika let a mojí navrstvenou jogínskou praxí připadá dost zavádějící. A co vy? Byli jste někdy na bikram (hot) józe?