Jak jsem se naučila (a vydržela!) cvičit doma

jak jsem se naučila cvičit doma
Přesvědčit se k tomu jít někam ven cvičit  je často těžší, než samotné cvičení. A to obzvlášť v zimě. Souhlasíte? Nejen proto cvičím hlavně doma.
 Sice nemusím nikam jezdit, na druhou stranu mi často chybí zápal a energie skupiny. Jak teda cvičit doma? A hlavně, jak u toho vydržet? Takhle to dělám já…

1. Našla jsem si přístup, který mě baví

Chvíli to trvalo, ale dneska už cvičím, protože mě to baví. Ne proto, abych měla lepší postavu. Ne primárně. Nemorduju se s žádnými přístroji, necvičím podle videí na internetu ani nejedu podle cvičebního plánu, který mi někdo sestavil. Nic proti všemu uvedenému, ale mě osobně tenhle přístup nikdy nevyhovoval.

Našla jsem se v józe a intuitivním cvičení. Cvičím podle sebe a podle toho, jak se daný den cítím, ne podle tabulek. Někdy mám náladu opravdu jen na protahování a uvolnění. Jindy posiluju (klidně s činkami) nebo si zaskáču na svou oblíbenou hudbu a pořádně se u toho zapotím. Někdy zase cítím, že mi jóga nestačí a potřebuju se jít ven vyběhat.

A pokud jste typ, který naopak potřebuje videa, plány a tabulky, používejte je. Tohle je opravdu naprosto individuální. Nebojte se sami sebe testovat do té doby než zjistíte, jak na sebe vyzrát a v čem se vy sami cítíte nejlíp.

Nemá smysl se nutit do aerobiku, pilates, jógy, běhu nebo jakéhokoliv cvičení jenom proto, že je zrovna moderní. Nebo nejúčinnější. Najděte si styl, který vás opravdu baví a naplňuje i po duševní stránce. Jinak u něj nevydržíte. Opravdu.

2. Objevila jsem ten svůj OPRAVDOVÝ důvod

Roky jsem cvičila proto abych zhubla…měla pevnější tělo…menší břicho. Zkrátka abych vypadala líp. Dnes (po období nejrůznějších zdravotních obtíží) cvičím primárně proto, abych byla zdravá. A taky proto, abych měla víc energie, čistší mysl a lepší náladu. Že má cvičení pozitivní efekt i na vzhled mého těla, je pro mě dnes už jenom příjemný bonus.

Netvrdím, že touha zhubnout nemůže být dobrým důvodem k pravidelnému cvičení. Ale z vlastní zkušenosti (i zkušeností mého okolí) vím, že pokud je to jediný důvod, většinou nesplní očekávání. Jděte hloubky. Cvičte třeba proto, abyste měli víc radosti ze života. Nebo protože si chcete zpevnit střed těla a nebolely vás záda. Nebo abyste mohli chodit po horách/dobíhat autobus/hrát fotbal se svými dětmi bez lapání po dechu. Najděte si ten svůj opravdový důvod, který má hlubší hodnotu než je jenom na pohled hezčí tělo.

3. Začala jsem od základů

Začátky mají velké oči. Jsem přemotivovaní. Máme tendenci cvičení přepalovat. Období zápřahu a motivace se střídá s obdobími, kdy neděláme nic. Je vám to povědomé? Jak to vyřešit? Osobně cvičím každý den. To zní hrozně namáhavě, že? Jenomže není. Cvičím sice každý den, ale v průměru jen okolo 20-30 minut denně. Jsou dny, kdy cvičím třeba jen 10 minut ráno hned po probuzení . A jsou dny, kdy na podložce strávím klidně 2 hodiny a dám si plnohodnotnou jógovou lekci i se závěrečnou relaxací.

Cvičit chvilku každý den, je z dlouhodobého hlediska daleko udržitelnější než cvičit například 2-3 týdně hodinu a půl. Pokud se snažíme získat pevný návyk, pro náš mozek je mnohem jednodušší osvojit si ho každodenním praktikováním. Pokud cvičíme jen několikrát do týdne, cvičení se nám daleko snadněji odkládá. “Dnes se na to necítím, až zítra”. Tahle věta vám s každodenním tréninkem nehrozí. Začnete například s 10 minutami každé ráno po probuzení nebo večer po práci. A postupně přidávejte. Uvidíte, jak snadno si cvičení osvojíte. A stane se součástí vašeho dne stejně jako třeba čištění zubů.

3. Začlenila jsem cvičení do interiéru

Doma jsem si vytvořila svůj cvičící – relaxační koutek, kde se můžu kdykoliv “uklidit”. Postačí vám i roh místnosti, do kterého umístíte karimatku nebo pomůcky ke cvičení. Když se stane cvičení součástí vašeho interiéru, stane se i součástí vašeho života. Fakt.

A pokud vám to pomáhá, můžete přidat i dekoraci, která vytvoří příjemnou atmosféru ke cvičení. Někdo nemůže cvičit bez hudby, jiný potřebuje svíčky nebo oblíbenou vůni. Pomoct můžou i motivační plakáty nebo tématické obrázky. Udělejte si to zkrátka hezký, jo?

4. Každé ráno vytvořím závazek

Když vypadnu ze cvičení na delší dobu (třeba jako zrovna teď o Vánocích), tohle mi hodně pomáhá s návratem zpět. Vracím se tak, že si z domácího cvičení udělám stejný závazek, jako bych šla cvičit ven a měla zaplacenou lekci, kterou nemůžu odříct. Napíšu si časy cvičení do kalendáře dopředu a pak se jich držím.

Pokud máte doma třeba malé děti, vyhraďte si čas na cvičení v rodinném kalendáři stejně jako jakoukoliv jinou aktivitu. Domluvte se s partnerem, že v tu dobu hlídá on. Berte cvičení vážně. A pokud nastanou změny, proveďte ihned změnu plánu. Například cvičíte ráno a dnes jste vstávali pozdě a už nestíháte cvičit? Naplánujte si ho na večer. Cvičíte obvykle večer, ale dneska jdete do kina? Zacvičte si už ráno. Naplánujte si cvičení v daném dni zkrátka už ráno po probuzení.

5. Spánek se pro mě stal prioritou číslo jedna

Proč mluvím o spánku v souvislosti s cvičením? Protože jsem si vyzkoušela, že spánek je neoddělitelnou součástí cvičení. Když nejsem vyspaná, na cvičení mi nezbývá energie. A to hlavně teď v zimě. Navíc obvykle cvičím ráno. A když jdu pozdě spát, později vstávám (obzvlášť o víkendech) a jako první to odnáší moje ranní cvičení, na které se prostě vykašlu. Protože „už je přece tolik hodin a já musím jít něco dělat“. 

Pokud dostatečně nespíme, nemůžeme ani od cvičení čekat zázraky.

Nedostatek spánku navíc vede k většímu apetitu během dne (protože tělo se snaží energii někde dohnat). Zvyšuje se rovněž hladina kortizolu v těle, který nás udržuje v permanentním stresu. Tento hormon mimo jiné zadržuje vodu v těle a komplikuje nejenom hubnutí, ale i nabírání svalové hmoty.

Zní to sice hrozně nudně, ale choďte spát opravdu včas. Sama chodím spát přes zimu okolo 9 večer a díky tomu se většinou budím už před 6 ranní. Mám proto i dost času na své ranní rituály a cvičení. No a navíc je spánek před půlnocí údajně až 2x hodnotnější spánek po půlnoci. Dvě hodiny před spaním se už snažím (ale opravdu zatím jen snažím:) nekoukat do monitorů, omezuju modré světlo a taky už nic nejím. Místo jídla si dávám bylinkový čaj (miluju levandulový nebo heřmánkový).

7. Pravidelně cvičím mimo domov

Když cvičím delší dobu jenom doma a nechodím na společné lekce, přestává mě domácí cvičení bavit. Nezáleží, zda si najdete čas 2x týdně nebo jednou měsíčně. Prostě to dělejte a dělejte to pravidelně. Domluvte se klidně s jednou kamarádkou, se kterou si pravidelně zacvičíte u vás nebo u ní doma. Skupinový duch posiluje naše úsilí a namotivuje do dalšího domácího cvičení. A je jedno, jestli to bude velký kolektiv nebo jeden člověk. Jsme holt tvorové společenští a i ti největší samorosti občas potřebují “nakopnout” zvenčí.

Berte společné cvičení jako společenské setkání a příležitost, jak načerpat energii pro domácí praxi.

Tak ať už cvičíte cokoliv, kdekoliv a jakkoliv, přeju vám ať je to s dobrým pocitem a cvičení vás baví. A hlavně, ať se stane nedílnou součástí vašeho života. Protože POHYB JE ŽIVOT ♥