Jak nakupuju oblečení aneb Who made your clothes?

Tento článek si chystám napsat už pěkně dlouhou dobu. Vlastně od té doby, co jsme s Kubou začali vyrábět náš nábytek a já pochopila, jakou hodnotu mají věci, které se tvoří poctivě a s láskou. Proč takové výrobky nedokáží cenově konkurovat průmyslově vyráběným produktům a kolik negativních vlivů sebou nese masová výroba (vlastně čehokoliv). Oděvní průmysl je jeden z velkých problému současné doby. Protože se dotýká nás všech, my všichni se na jeho fungování (ať už vědomě nebo nevědomě) podílíme. Tím, co nosíme a jakým způsobem se svým oblečením zacházíme, utváříme dennodenně svět kolem sebe. Proto jsem sepsala pár slov o tom, jak nakupuju svoje oblečení.

Proč?

Osvěta v tomhle směru se šíří naštěstí za poslední roky opravdu rychle a tak vás snad nemusím přesvědčovat o tom, že většina oblečení z obchodních řetězců je vyráběna v rozvojových zemích za podmínek, které lze stěží označit jako lidské. Lidé, kteří toto oblečení šijí pracují neúměrné počty hodin většinou v naprosto nevyhovujícím pracovním prostředí. A to za mzdu, za kterou si vlastně ani nemohou dovolit koupit oblečení, které sami vyrábí. Oblečení, které je pro nás levné je pro ně vrcholem luxusu, na který nedosáhnou. Celá tahle problematika oděvního průmyslu se začala šířit  především po tragédii, kdy se v Bangladéši zřítila továrna, v jejichž troskách zahynulo přes tisíce lidí.

Nevím jak vy, ale já mám ráda šťastné příběhy a chci nosit oblečení, které bylo vyrobené s láskou a úctou. K lidem i k přírodě.

„Fast fashion“ ničí nejen životy lidí. Při výrobě se používá velké množství chemikálií, oblečení je šité „horkou jehlou“ a z nekvalitního materiálu, neustále jsou nám předhazovány nové a nové trendy. To všechno má za důsledek nadprodukci. Následné obrovské množství textilního odpadu pak zatěžuje celou naši planetu. Bohužel do tohoto smutného příběhu patří většina velkých značek a oblečení, se kterým se v běžných obchodech potkáme. Více se dočtete přímo u koordinátorky projektu za Fashion Revolution v Česku. Veronika napsala i knížku s názvem Příběh skříně, ve které přiblížila celé fungování textilního průmyslu.

Jak nakupuju

Je jasné, že každý máme přístup k módě jiný. Někdo to vůbec neřeší a je rád, že má co na sebe, jiný módou žije. Je to pro něj způsob, jak vyjádřit svou osobnost, jak se odlišovat, jak zapůsobit, jak se kreativně vyblbnout…zkrátka cokoliv. Já osobně (asi jako většina holek) miluju hezké věci, ale nevadí mi chodit v tom stejném oblečení klidně i roky. Naopak mi vadí, když se se svým oblíbeným kouskem musím rozloučit jenom proto, že nebyl vytvořený pořádně. Nesnáším žmolky, křivé švy, když se oblečení tzv. „vyšolichá“ a úplně mě vytáčí, když se tak stane po několika málo vypráních.

Mám ráda, když si se svým oblečením vybuduju „vztah“, i když to zní možná trochu šáhle:)

I když jsem se za poslední roky (a při každém stěhování) zbavila velké spousty svého oblečení, řekla bych, že ho mám pořád ještě víc než dost. Moje skříně ještě před pár lety praskaly ve švech a já nebyla schopná nikdy nic protřídit a vyhodit. Mám tak spoustu téměř nenošeného oblečení, které jsem si koupila už pěkně dávno, třeba i před 10 lety. Nosím teď proto z valné většiny to, co jsem si koupila v minulosti. A ano, jsou to z velké části věci z obchodních řetězců jako je H&M, Reserved, Orsay a podobně. Když už jsem si tyhle věci jednou nakoupila, snažím se je teď alespoň pořádně vynosit. A co už nenosím, posílám dál. Vyhodit je jen proto, že jsou z řetězců mi připadá stejně uhozené a neekologické jako kdybych tam dál nakupovala.

Svou minulost už nezměníme, ale co můžeme změnit, je budoucnost. Každý svůj další nákup si tak už velmi rozmýšlím. A než si dneska něco koupím, je to většinou docela porod. Bůh nechť dá sílu a trpělivost všem, kdo jdou se mnou nakupovat 🙂 I proto dnes raději nakupuju online. Většina mých oblíbených značek tvoří opravdu mini produkce. Jedná se často o jednu šikovnou švadlenku, která šije pod svojí značkou. Většinu z nich jsem objevila převážně na Fleru nebo jsem je potkala na design marketech.  Na podobných akcích je krásného oblečení spousty. Pozor, ne všichni a vždy jedou tak úplné fér a tak je i tady třeba zkoumat, zda to tričko s potiskem, které se právě chystáte koupit nebylo ve finále ušité v Číně.

Tady je pár mých oblíbenců:

Lusinda – vše velmi ženské a elegantní oblečení (moje šaty z obilí jsou odtud:)

Reparáda – pokud taky milujete retro. Šaty a sukně, ale taky jednoduché trička a legíny z bambusu.

City folklore – Ostrava!!! 🙂 A ležérní městský styl. I ten já ráda.

Girlswithoutclothes – opět spíš městský styl a provokativní značka. Černá, bílá, jednoduchost.

EGGO – kožené tašky a kabelky, které vám vydrží celý život

Hey Wolf – autorská tvorba, kus lesa a umění na oblečení. Srdcovka. Výrazné tašky, batohy a kabelky, které často doplní moje jednoduché oblečení.

Magifešn –  autorská tvorba. Tahle holka mě baví. A má toho dost pro lesní víly:)

Spodní prádlo a plavky:

My rainbow – letos si brousím zuby na jejich plavky, jejich střih mi připadá prostě perfektní…

Créeme – co dodat, v jednoduchosti je krása. Nebarvené spodní prádlo z organicky pěstované bavlny.

Pernowka – pokud hledáte pod oblečení opravdový šperk, mrkněte k Pernowce.

Oblečení na cvičení:

Siluet mode – jógové oblečení (nejen na jógu) vyrobené z hladké plavkoviny. Na těle sedí perfektně.

Bioga – opět jógové oblečení (co jiného byste ode mě čekali:), nejen na jógu. Ale taky šaty, trička, mikiny, plavky…

To je jen pár mých oblíbených značek. Ne od všech něco vlastním, ale minimálně si na to brousím zuby. Na Fleru (ArtBe, Sashe…) jich však najdete spousty! Protože jsou však věci z rukou malých značek dražší a já nejsem žádný milionář, kompenzuju svůj šatník stále z velké části ultra levnými nákupy z druhé ruky. Občas zajdu do sekáčů, ale to spíš příležitostně. Moje „levné nákupy“ tak zachraňuje spolehlivě Vinted. A když už jsme u něj, můžete rovnou mrknou ke mě 🙂

Boty 

Boty jsou zvláštní kategorie, u které bych se ráda zastavila. Kvalitní boty jsou totiž základ a kupovat je z druhé ruky není podle mě úplně rozumné. Navíc já sama poslední dobou moc nesnesu na noze většinu obuvi. Co se oteplilo a odhodila jsem zimní boty, štvou mě i moje lehké běhací tenisky. Co si budeme povídat, nejudržitelnější a taky nejekologičtější (a nejzdravější!) je chodit bosky. Víme to všichni, ale pro většinu z nás a ve většině situací je to pořád příliš alternativní varianta. Já běhám pravidelně naboso doma a na zahradě a naprosto to miluju. Když jdu ven, beru si však (zatím:)) vždycky boty. Ale když je to jenom trochu možné (a pohodlné), tak se zouvám. V přírodě, ale i ve městě.

Když si totiž jen trochu zvyknete na bosou chůzi, boty už vám navždycky budou připadat omezující. Několikrát jsem se prošla bosky i po centru Prahy (poprvé nedobrovolně když se mi rozpadly boty) a bylo to vždycky vlastně úplně v pohodě. Mě osobně baví tak trochu provokovat a vyvádět lidi ze zajetých kolejí a tak jsem si to užila. Ale chápu, že tohle je „výlet mimo komfortní zónu“, který může být většině lidí nepříjemný. Když se ale někdy zujete (třeba jen na chvíli v parku), možná zjistíte, že je to lehčí než se zdá a že všechny ty omezení a předsudky jsou ve skutečnosti jenom v naší hlavě. O bosé chůzi bych se ráda ještě rozepsala, protože mě fascinuje čím dál víc. Ale to zase příště:)

Aktuálně teda nosím nejraději barefoodové boty. Mám doma čerstvě tyto od Vivobarefoot. Jsou veganské, ultrapohodlné a taky teda ultra drahé. Nelituju však ani koruny, které jsem za ně dala. A na barefoodové boty jsou i docela hezké:) Na léto mám pak ještě svoje ručně vyrobené barefood sandálky. Jejich výroba zabere pár minut a všechno co k tomu potřebujete, si můžete nakoupit tady. A pak si samozřejmě občas úměrně situaci a svému outfitu obuju i svoje staré „normální“ boty.

Z těch „normálních“ značek bot doporučuju všema deseti boty od Shoe Embassy. Pokud hledáte krásné a nadčasové společenské boty (které navíc nebude mít každý druhý), tak tohle je můj absolutní lovebrand. Já se chodím na jejich stránky pravidelně kochat, i když nové boty zrovna nepotřebuju. Mají ty nejkrásnější oxfordky a jejich kvalitu ocenil i náš místní švec:)

Na závěr bych chtěla povědět, že vám neříkám, že už nikdy nesmíte vstoupit do nákupního centra, nakoupit si oblečení v supermarketu nebo třeba u „ťamanů“. A už vůbec nikomu neříkám, jak by (ne)měl nakupovat. To rozhodnutí je na každém z nás. I já se ještě občas vyskytnu v obchoďáku (i když poslední dobou většinou odcházím znechucená a s prázdnou).

Co bych si však přála je to, abychom nakupovali uvědoměleji, s rozmyslem a dávali přednost kvalitně před kvantitou. Když si najdete alespoň trochu svůj styl a když se ke svému oblečení začnete chovat s láskou, je to vlastně nakonec dost jednoduché. Možná zjistíte, že mít v šatníku troje kalhoty, deset triček, patery šaty, čtvery legíny, dvě mikiny a tři svetry (každý podle toho co nosí) vám ušetří spoustu času, nervů a ve finále i peněz.

Když máš něco kvalitního a dobře se o to staráš, může ti to vydržet celý život.

A to neplatí jenom u oblečení 🙂

Tak nakupujte s láskou ♥